středa 28. ledna 2009




Dvacet let po sametovém polopřevratu jsme opět v chapadlech rudé chobotnice


Jeden lhář velebí Stalina, jiný zase Hitlera, další Gottwaldovu či Husákovu éru. Průzkumy veřejného mínění hlásí, že tahle levičácká pakáž má společně nakročeno k ovládnutí parlamentu.

Ještě před několika lety bychom takovou drzost považovali za špatný vtip, dnes už ji ale musíme brát jako vážné varování: komunistům už nestačí jejich sílící vliv na chod věcí veřejných, teď by ještě chtěli rozhodovat o tom, co a jak se bude vyučovat ve školách. Chuť přepisovat učebnice dala KSČM najevo výzvou ke změně výuky dějepisu, který je podle soudruhů vykládán tendenčně, to jest bez slůvka chvály totalitního režimu. Navíc jsou do škol zváni na besedy a přednášky jen samí bývalí političtí vězni, nactiutrhači z Ústavu pro studium totalitních režimů a další zavilí nepřátelé spravedlivého řádu světa, zatímco hrdinové socialistické práce či zasloužilí proletáři nemají žádný prostor pro agitaci. Takovou diskriminaci je prý nutno odstranit, aby mládež nežila v bludu.

Pod výzvou je mimo jiné podepsána i jistá Marta Semelová, kovaná stalinistka, která nemůže chybět u žádné extremistické provokace. Tato pražská zastupitelka za »polepšenou« KSČM proslula především obdivem k masovému vrahovi Gottwaldovi a zpochybňováním politických procesů 50. let. Ještě před parlamentními volbami v roce 2006, v nichž kandidovala do Poslanecké sněmovny, řekla: »Klementa Gottwalda obdivuji. Udělal mnoho dobrého pro lidi. Dějiny se falšují, souzeni byli jen ti, co se opravdu provinili.« Hnusnější plivanec do tváře obětí totality si snad ani nelze představit. Že jsme se od komunistických špiček od té doby nedočkali ani slůvka omluvy za tu sprostotu, tomu se není co divit. Bodejť by se za Semelovou omlouval bývalý estébácký fízl Falmer, kterému ani v nejmenším nevadí, že v dolní komoře parlamentu po jeho boku straší někdejší sadistický bachař Vondruška! Co je naopak hodno naprostého zděšení, je okolnost, že soudružka Semelová je učitelka, která dokonce ještě donedávna vyučovala vlastivědu. Místo aby byla trestně stíhána za své protidemokratické aktivity, což se v civilizovaném světě běžně stává například popíračům holocaustu, v postkomunistickém Česku může svobodně lhát o totalitních zločinech a ještě vyzývat k překrucování dějin, v čemž mají rudí darebáci čtyřicetiletou tradici.

Korunou všeho je skutečnost, že zaměstnavatel soudružky učitelky Semelové, Městská část Praha 12, kde mám tu čest přespávat, nemá legální možnost tu babu vyhodit. Starosta Petr Hána může jen naříkat, že právě on má v rajónu takovou bestii, ale to je tak všechno. Semelovou pro její protidemokratické smýšlení odvolali z radniční komise pro výchovu a vzdělávání a dovolili jí vyučovat jenom češtinu a tělocvik ve víře, že při kotrmelcích a výuce gramatiky nemůže na svých svěřencích napáchat mnoho škody. Důvod k vyhazovu však shledán nebyl. Školní inspektoři konstatovali, že je vše v naprostém pořádku, neboť Semelová své pochvalné výroky o období komunistického temna »dětem netlumočí ani jim je nezapisuje do notesu«. I nabízí se otázka, kolik asi bolševiků působí v řadách dohližitelů na občanskou a mravní způsobilost vykonavatelů učitelského řemesla. Jenže stalinistka Semelová ani zdaleka není jediná veš v demokratickém kožiše, z níž je slušným lidem na zvracení.

Jí podobných škůdců svobodných pořádků existují pod Řípem celá hejna a v posledních letech se zdá, že se množí geometrickou řadou. Zvlášť po podzimních krajských a senátních volbách mají extremisté všeho druhu nebývalou kuráž, protože si na nich ověřili, že řadový Čech se ochotně zřekne vznešeného ideálu výměnou za libovolné cingrlátko, například za domnělou úsporu třiceti kaček při návštěvě doktora. Čili teď jde náckům, komunistům a jejich socialistickým kumpánům hlavně o to, jak si pořídit co možná nejpočetnější stádo nevzdělaných tupců, kteří jsou odjakživa nejnáchylnější k lačnému konzumu i těch nejpitomějších demagogií.

Sociální demokraté na to jdou už dlouhá léta přes ztěžování přístupu mladé generace ke vzdělání, neboť mezi vzdělanci se nejobtížněji loví voličská základna primitivních idiotů. Zaklínajíce se navenek maximální podporou vzdělanosti jako prioritou číslo jedna dělají ve skutečnosti všechno pro to, aby především zájemcům o studium na vysokých školách naházeli co nejvíc klacků pod nohy, počínaje rozmanitými byrokratickými překážkami a konče strašákem školného jakožto diskriminačního klacku na chudé.

To komunisté, darebáci odjakživa rafinovanější, nestydatější a trpělivější, zvolili cestu sice poněkud zdlouhavou, zato však jdoucí na věc takříkajíc od lesa. Proč spoléhat na blbost dodatečně infikovanou, která může být ledakomu podezřelá a časem dokonce kontraproduktivní, když si lze změnou školských osnov vychovat vlastní stádo přesvědčených pitomců, jak se to senzačně povedlo Gottwaldovým politrukům po vítězném únoru. Nesmí-li tedy soudružka Semelová vyučovat bolševickou verzi vlastivědy, třeba se jí podaří uspět s požadavkem na »vyváženost« učebnic. Poté, co Paroubkovi hladce prošlo připuštění rudých extremistů k regionální moci, je v Česku možné dočista všechno.

Lidé se už smířili s tím, že tzv. velká politika se jich vlastně netýká, protože se jí až na čestné výjimky zmocnili lháři a podvodníci, od nichž nelze čekat nic dobrého. Stejně jako za totality se obrnili nezájmem a lhostejností, reagujíce toliko na mrzký žvanec, který tu a tam upadne z bohatě prostřené vrchnostenské tabule. Hlavně tím je způsobeno, že Václavské náměstí zeje prázdnotou, když neonacisté pořádají čím dál agresivnější pogromy proti menšinám, socialista Rath vychvaluje Hitlera nebo komunisté oprašují skvělé výdobytky totalitního temna. Vlezte nám s politikou na záda, ulevují si už zase znormalizovaní Češi i nad informací, že lídr kandidátky ČSSD do blížících se evropských voleb Jiří Havel krátce před listopadem 1989 velebil ve vysokoškolských skriptech skvělé hospodářské zásluhy sovětského tyrana Stalina. Nikomu nevadí, že dnes nestydatě lže, když tvrdí, že ještě v čase Gorbačovovy perestrojky musel Stalina chválit z holé nezbytnosti, jako kdyby už vymřeli všichni pamětníci té doby. Vždyť je to jedno. Některý lhář velebí Stalina, jiný zase Hitlera, další Gottwaldovu a Husákovu éru. Veškerá tahle levičácká pakáž se považuje za výkvět demokracie a průzkumy veřejného mínění hlásí, že má společně nakročeno k ovládnutí parlamentu po všeobecných volbách za půldruhého roku.

Takže s tím klídkem asi máte recht, dobří rodáci. Na podzim 2010 už možná bude čerta starého záležet na výkladu novodobých dějin. A bude-li v tom blaženém čase někdo litovat své občanské angažovanosti, pak nejspíš ti, kteří nedrželi hubu, když Semelová, Rath a exkomunista Havel souzněli ve svých představách o příkladné demokracii.
Petr Zavoral

Tento článek si také můžete přečíst v tištěné ANNONCI s datem 30.1.2009


Hlavni stranka